Mistrovství světa IRO, Nova Gorica, SL, 24. – 28. 9. 2014
Letošní 20. mistrovství světa záchranných psů IRO se konalo v univerzitním městečku Nova Gorica ve Slovinsku v kategoriích sutiny, plochy a stopy a zúčastnilo se ho přibližně 120 závodníků z celého světa. Nové prováděcí pokyny pro tuto akci nastavily nový postup pro účast závodníků, v jehož důsledku se MS neúčastnila žádná nečlenská organizace IRO. Naši organizaci tak reprezentoval pouze Pavel Šabacký delegovaný IRO jako hlavní rozhodčí sutin. Jeho postřehy z posuzování si můžete přečíst níže.
Sutiny na MS IRO 2014
Slovinští kolegové spolu s chorvatskými přáteli nachystali pro Mistrovství světa IRO v Nové Gorici lahůdkovou sutinu. V obci Lokve měli k dispozici zchátralou budovu bývalého hotelu, kterou částečně nechali pobořit a v jejím nejbližším okolí ještě vybudovali několik úkrytů. Když jsme si ji s Aloisem Russegerem (druhý rozhodčí) den před započetím soutěže prošli, věděli jsme, že dokážeme připravit spravedlivé srovnání závodníků, bez ohledu na den startu. Našli jsme totiž asi 15 úkrytů, které jsme rozdělili do tří sérií, každou z nich na stejné úrovni obtížnosti. A tak nebyl problém ani čtvrtý den akce nachystat varianty ukrytí tří figurantů, o kterých závodníci neměli ani ponětí, i když jejich kolegové, vedoucí družstev i diváci přinášeli denně informace nejen ústní, ale i fotografické, či filmové. Dokonce už druhý den mistrovství jste totiž mohli sledovat i na Facebooku dlouhá videa, zachycující výkony v sutinách. Jenže právě díky nekončícím možnostem účastníci nemuseli smutně konstatovat (jak tomu většinou bývalo), že startující v sobotu odpoledne a v neděli už znali polohy figurantů a téměř všichni byli tudíž úspěšní. Další naší výhodou byla možnost využití rušivé techniky při vyhledání. Kromě pohybujících se osob po sutině jsme zapínali míchačku a později nechali bagristu rypadlem přehazovat kamení v blízkosti psovoda. Bylo až neuvěřitelné, že jenom asi pět psovodů ze čtyřiceti devíti si dovolilo požádat o zastavení stroje, aby slyšeli případné štěkání psa ve sklepě. Ostatní se zkrátka smířili s tím, že si to tak rozhodčí vymysleli a taktická = praktická stránka situace jim jaksi unikla. Co ale bylo nakonec nejčastější příčinou bodových ztrát a také nesplněných limitů? Pro ty, kteří mají rádi čísla = 49 psovodů se psy hledalo 147 osob, 39 nebylo nalezeno nebo označeno, ale 45 ze 108 označených bylo jen ve známce uspokojivě nebo nedostatečně, protože pes byl u nich minimálně dvakrát s tím, že poprvé (nebo i podruhé) dával evidentně najevo, že o osobě ví. Vrtěl ocasem, kňučel nebo si i poštěkl a pak odešel hledat do jiné části sutiny, nebo byl psovodem zavolán a vyslán jinam. Důvodů tohoto problému samozřejmě bylo více. Někteří psi tím prokazovali svou nesamostatnost, když jim chyběla podpora psovoda na kterého v té chvíli neviděli, jiní zase měli za sebou hezké označení jedné nebo dvou osob, ale protože se jim nedostalo odměny, ztráceli motivaci k dalšímu značení. Každopádně děkuji celému týmu organizátorů a panu Russegerovi za perfektní spolupráci a servis a taky Světlaně Maňakové, která laskavě svolila, abychom její fotografie mohli s tímto povídáním zveřejnit.
Pavel Šabacký